Alergie na mléčnou bílkovinu

Ahoj,

je tu další článek, tentokrát o mé zkušenosti s bezmléčnou dietou. Poslední rok až dva mě občas trápí křeče v břiše a cítila jsme se permanentně nafouklá a když jsem se večer pro srovnání vyfotila, měla jsem břicho jak v 7 měsíci. Chodím k praktickému lékaři do Moje ambulance, což je vlastně zařízení, kde nemáte jednoho svého praktického lékaře (ale pokud si nějakého oblíbíte, můžete se objednávat pouze na jeho služby) ale lékaři se střídají. Vybrala jsem si to spíše z nutnosti, jelikož jsem se přestěhovala zpět do Prahy z Mníšku pod Brdy a žádný pražský lékař mě nechtěl zaregistrovat. Dokud od nich člověk potřebuje pouze všemožná potvrzení, nebo prášky na nachlazení, je to naprosto v pořádku. Problém ale podle mě nastává, když má člověk nějaký komplikovanější, hůře uchopitelný problém. Moje problémy nebyly trvalé, proto jsem to neřešila nějak intenzivně, ale vždy když jsem tam šla pro nějaké potvrzení, nebo na prohlídku, tak jsme to řešili. Měla jsem permanentně hodně citlivé břicho, že stačilo, aby na něj sáhnuli a už mě bolelo. Posílali mě na všemožné vyšetření, které ale nikdy nic nenalezly a po negativním výsledku to vždy ustalo a lékař dál nepokračoval. Osobně jsem nějak cítila, že mi není dobře po mléčných výrobcích a snažila se je vysadit. Bohužel, je ale moc a moc miluju a nedokázala jsem si život bez nich představit, tak to nikdy nevydrželo déle než den.

Zlom nastal před asi dvěma měsíci, kdy jsem byla na prohlídce do nové práce, a povídala s lékařem o mých problémech (což mi připomíná, že mi dal poukaz na fyzioterapii kam sem pořád nezašla tak hlavně že si to chtěla že.) a mezi řečí jsme mu řekla, že si myslím, že to mám z jídla. Překvapilo ho, že mi na to nikdo testy ještě nedělal, a nechal mi odebrat krev abychom to zjistili. A verdikt byl takový, jaký jsem očekávala a to alergie na mléčnou bílkovinu. Takže jsem se rozhodla, že teď už to opravdu přestanu jíst. Ze dne na den jsem tyto výrobky vysadila a musím říct (po zkušenosti něco přes měsíc, že mi je opravdu líp), křeče sice občas pořád mám, ale už ne tak často a nafouklé břicho zmizelo a už je pouze můj tůček :)

Po poněkud obšírnějším úvodu se dostávám k podstatě věci, o které jsem chtěla psát, a to o životě s potravinovou alergií o každodenních starostech a radostech.  Já naštěstí nemám žádnou životu nebezpečnou alergii, jen mi není dobře, ale pro člověka, který je na tom hůř to musí být peklo. Při běžném nakupování a vaření doma to ještě jde, jen člověk musí číst etikety a složení. Což u nebalených věcí (například pečivo není možné). Horší situace ovšem nastává, když  se chcete najíst mimo domov. Zákon sice říká, že výrobce či provozovatel musí uvádět složení a informace o obsažených alergenech. Ovšem česká vynalézavost si dokázala poradit i s tímto. Paní (většinou ruského původu), které prodávají například pečivo v pekárnách, nemají tušení z čeho se daný produkt skládá. Neříkám tím, že je to vždy jejich chyba, majitel jim to prostě nesdělil, ale je to problém. Stejně tak v restauracích. Čímdál víc si vážím restaurací, které ve svém jídelníčku uvádí obsažené alergeny a neulehčí si práci tvrzení uvedeném na lístku, že všechna jídla mohou obsahovat všechny alergeny, případně že jsou na vyžádání u obsluhy. Což nejsou a obsluha s každým dotazem běhá do kuchyně a neví vůbec nic.

No abych to shrnula: Provozovatelé, myslete na lidi s alergiemi. Vám to zabere 3 minuty navíc při tvorbě denního menu a pár minut a nějaká stokoruna za výměnu lístků. Takže ve finále náklady mizivé, dojem násobně lepší. V holešovicích v okolí mé práce není bohužel žádná takováto restaurace :(

Jelikož je toto už poněkud delší tak další poznatky zase příště :)

Mějte se krásně, piště básně,

MJ